Na druhém webu se pomalu rozjíždí rubrika s recepty, tak se přijďte kouknout
zde.

Technika hry

9. srpna 2006 v 11:46 | z knihy Vlastimila Marka |  Didjeridoo
Původní aboridžinská didžeridu doprovází specifické cykly písní, které musí hráč velmi dobře znát. Každá píseň vyžaduje zvláštní dechový vzor, který vytváří přesný rytmus. Tyto rytmické vzorce dělají ze hry pouhý doprovodný zvuk. Rytmický efekt je tvořen kombinací dechových a instrumentálních prvků, tak přefuků, které utvářejí strukturu jakéhosi hudebního partu.
Hráči používají tří hlavních druhů hry základního tónu: jednak způsobu, který využívá kontrastu mezi hlubokým základem a alikvoty, jednak toho, že na nástroj napodobují hlasy ptáků a zvířat. Někdy využívají falzet a glissando (klouzavě). Na severovýchodě Arnhémské země hráči k základní technice přidávají rytmické struktury vytvářené z alikvotních tónů.
Hráči sedí nebo stojí, někdy se při hře k tanci pohybují okolo zpěváka nebo tanečníků. Vsedě si hráč nástroj opírá o prsty natažené nohy, nebo nástrojem pohybuje těsně nad zemí.
Na severovýchodě hráči někdy sedí na velké mušli nabo barelu, aby nástroj více rezonoval. Existuje hodně technických prvků, které dodávají zvukům didžeridu variabilitu (proměnlivost, odchylnost od normálu) a dvě hlavní metody hry: bzučivým chvěním hráčových rtů, které produkují základní tón a možné alikvoty, a nebo použitím nástroje k zesílení slov a jiných zvuků vydávaných hráčem. Těchto zvuků vydávaných hráčem skrze nástroj rozeznáváme tři typy:
  • nosní hučení
  • hrtanové kvákání a zurčení
  • imitace zvuků ptáků a zvířat
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama